Když nastoupíte dobrovolně na vysokou školu na bakalářský stupeň, předpokládá se, že někde v třetím ročníku budete psát bakalářku. Long story short, už mě to taky potkalo.
Téma svý bakalářky jsem začala řešit nezvykle brzy, v letním semestru v druhém ročníku jsem už plus minus tušila, o čem bych chtěla psát, vedoucí byl můj bývalý kolega z podnikatelského inkubátoru a říkala jsem si, že do konce zimního semestru třetího ročníku bude napsáno. Taky se říká, že člověk míní a Bůh mění. Já jsem zhruba v půlce rešerše v létě zjistila, že to téma je pro mě absolutně nemyslitelný, nechci o něm psát a byla jsem zase na začátku. Moje jediný štěstí je, že vedoucí mě neposlal do háje a řekl, ať si v klidu vymyslím téma nové a že to spolu zvládneme.
Pak jsem měsíc chodila a fakt netušila, o čem chci psát. Najednou tady byl začátek zimního semestru, všichni okolo mě řešili témata a já fakt nevěděla. Frustrace se dala nahmatat. A na frustraci mi pomáhá teplá sprcha. Dlouhá. Tak jsem tak v jedno nedělní ráno stála pod proudem téměř vařící vody a v tom mě to napadlo.
Ze sprchy jsem se vypakovala, na Slacku psala během připravování snídani nadšená vedoucímu, který byl nadšený, že mu na konzultace nebude chodit uzlíček nervů, kterej neví, o čem chce psát, a všechno bylo růžový. Po pár úpravách zadání tématu se mi v ISu rozsvítila kolonka "Závěrečná práce" a v tu chvíli mi došlo, že je to "rýl" a fakt musím začít psát.
A kdy jindy začít psát, než na začátku zimního zkouškovýho, žejo. Tak jsem psala a psala, úvod byl hotový, začala jsem teoretickou, začala jsem s kvalitativním výzkumem do bakalářky. Občas jsem svůj výstup poslala vedoucímu, kterej mi to rozebral na atomy a se slovy "Toto se musí podložit", "Tohle musíš zdůvodnit", "Na to jsi přišla jak?" a "Já bych to formuloval takto..." a konečně to začíná mít tvar.
Proč o tom píšu a nepíšu spíš bakalářku? Abych si zaznamenala, že když jsem si na začátku přečetla, že minimum je 11 000 slov, málem mě kleplo a teď mám zhruba 8 000, jsem ve 3/5 obsahu a pořád mám pocit, že mám co říct a že toho je hodně.
(A taky o tom píšu, abych si na pět minut orazila od akademického stylu psaní, ze kterého mi začíná tikat v levém koutku.)
O tom, jak to teda všechno dopadne, jestli obhájím a jak, si napíšu v květnu. Ale držte mi palce, ať je to pozitivní zápisek.
