Nevim, jestli to máte stejně jako já, ale jsou věci, který jsou tak moc specifický, a když je vidíte/slyšíte/cítíte, hned se vám všechno vybaví do sebemenšího detailu.
Dost věcí mám spojených (a to bych řekla, že vy taky) s písničkama. Někdy to jsou dobrý vzpomínky, někdy špatný, jindy bolavý. Paulie Garand je interpret, kterej mi připomene snad každej rozchod, Viktor Sheen zase to, že po tmě přichází světlo, Rest je synonymum tý nejhezčí doby za poslední rok, která byla sice strašně krátká, ale vděčná jsem za ni dost. Mohla bych takhle pokračovat donekonečna (vlastně dokud by mi nedošly alba), ale tohle neměl bejt seznam mým oblíbených rapových alb (ale kdo chce, napište, pošlu vám playlist).
Některý vůně zase zosobňují jiný věci nebo lidi - Eclat d'Arpege od Lanvina je vůně mojí mámy, moje nejlepší kámoška z gymplu vždycky voní po jahodovejch žvejkačkách, vůně čaje s mlíkem a medem je zase vstupenkou zpátky do školky, kde jsme to pili každej den k snídani a žužlali chleba s rybičkovou pomazánkou (hele, není to trochu divná kombinace?). A papírnictví je návrat do školní lavice, kde jsme se spolužačkou závodily, kdo bude mít hezčí sešity a lepší zápisky.
Pak jsou opačný stavy, když se řekne slovo, vybaví se mi vůně. Podzim? Kouř z komínů, zetlelý listí a pomerančová kůra. Prázdniny? Čerstvě vymalovanej pokoj a čistý peřiny. Jóga? Pomerančovej olej a vonný tyčinky.
Je strašně vtipný a zvláštní zároveň, jak se mi ukládají vzpomínky pomocí vůní a písniček. Jako by nebylo možný, aby ta vzpomínka fungovala samostatně, ale muselo k ní bejt nějaký pouto, kterým si ji vyvolám mimoděk, aniž bych se snažila.
Občas si tak říkám, jestli je ještě vůbec možný, aby nějaká další věc vzbuzovala další asociaci, že už musí být obsazený skoro všechno (a možná bych měla ráda ještě místo na nějaký učení a vědomosti je státnicím). A pak někde ucítím vůní růžovýho vína a vybaví se mi den, kdy jsem se opila při oslavě prvního absolvovanýho roku na vejšce. A taky ten bolehlav, co následoval potom.
A o tom, jaký kraviny si pamatuju a kolik stopáže z Comebacku vám bez přerušení odvyprávím, jindy.
Občas si tak říkám, jestli je ještě vůbec možný, aby nějaká další věc vzbuzovala další asociaci, že už musí být obsazený skoro všechno (a možná bych měla ráda ještě místo na nějaký učení a vědomosti je státnicím). A pak někde ucítím vůní růžovýho vína a vybaví se mi den, kdy jsem se opila při oslavě prvního absolvovanýho roku na vejšce. A taky ten bolehlav, co následoval potom.
A o tom, jaký kraviny si pamatuju a kolik stopáže z Comebacku vám bez přerušení odvyprávím, jindy.
bléďa.
Žádné komentáře:
Okomentovat